OVCE DOMÁCÍ

Ovis aries aries
Domestic Sheep
Třída: Savci
Řád: sudokopytníci

Ovce a koza jsou považovány za nejstarší domácí zvířata. O prvenství s nimi soupěří jen pes. Ovce se chovají v nejrůznějších oblastech celého světa od nížin po velehory a od tropů po chladná severská vřesoviště. 

Hlavními důvody proč tomu tak je, jsou především skromnost a výjimečná přizpůsobivost ovcí i extrémním podmínkám. Dále jejich mnohostranná užitkovost (maso, mléko, lůj, vlna, kožešina, kůže, rohovina, lanolin, mrva)z nich dělá nepostradatelného souputníka člověka. A nakonec je důležitým faktem i to, že žádná kultura či náboženství nezakazuje usmrcování ovcí nebo pojídání ovčího masa. Domácí ovce jsou ale zároveň smutným příkladem toho, jak zdomácnění dokáže pozměnit původně bystrá, odvážná a ostražitá zvířata v nesamostatná stvoření, řídící se pouze silným stádovým pudem a zcela odkázána na ochranu  člověka.

Domácí  ovce vznikla  asi 7.000 let př. n. l. buď domestikací muflona (Ovis musimon) -starobylá plemena ovcí se mu velmi podobají (muflon pochází ze Středomoří a byl vysazen na mnoha místech střední Evropy, jenže existuje  názor, že muflon není nic jiného než zdivočelá ovce!). Další možností je domestikace ovce kruhorohé (Ovis orientalis),  jejímž domovem jsou hory Přední a Střední Asie,  nebo argaliho (Ovis ammon).  Po něm dostala domácí ovce své latinské jméno.  Je to poměrně velké zvíře s mohutnými rohy žijící ve Střední Asii. Nejstarší domácí ovce měly dlouhé nohy, krátký ocas, krátkou srst a tmavé zbarvení. S podobnými typy se můžeme dodnes setkat v Indii nebo v subsaharské Africe.

          V současnosti se chová asi 600 plemen, která se dělí podle utváření ocasu na ovce dlouhoocasé (bergamská, paduánská, merino, cigájská aj.), tlustoocasé (karakulská), tlustozadké (awassi) a krátkoocasé (nordická, vřesová, finská, romanovská). Další dělení je podle typu vlny (plemena jemnovlnná, např. české merino, stavropolské merino), kombinované typy plemen chovaných pro vlnu, maso a mléko (např. zušlechtěná valaška, šumavka a východofríská cigája) a kožešinové typy (např. ovce karakulská, kožešina persián). Nejvíc ovcí je dnes chováno v Číně a Austrálii.

Kromě ostatních produktů jako je maso, mléko atd. je nutné se více zmínit o nenahraditelné vlně. Pružné a odolné vlákno z ovčí srsti šatí lidstvo už přes deset tisíciletí. Vlna má unikátní vlastnosti i široké možnosti využití. Žádnému jinému textilnímu materiálu se ji zatím nepodařilo vytlačit.
Nikdo neví kdy se vlna začala používat. Zřejmě před 11.000 lety si nějaký obyvatel jihozápadní Asie na území dnešního Iráku všiml, že se může chránit před zimou chomáči srsti zvířete, které až do té doby sloužilo jen k jídlu. Dnes má vlna desítky možností využití a vlněné oblečení patří k tomu nejdražšímu, co si můžeme pořídit.

Minislovníček: Vykastrovaný beran se označuje slovem skopec. Ovce, která ještě nerodila, je jehnice. Gravidní samice se označuje pojmem březí. Samice, která porodila, se obahnila a nazývá se bahnice. Potrat se nazývá zmetání. Potracený plod se nazývá zmetek.